Vzpomínka na Jana Pivečku

Začátkem ledna tomu bylo už 15 let, kdy nás náhle opustil pan Jan Pivečka. Odešel do ševcovského nebe uprostřed své práce i nových plánů, obklopen svými přáteli z Rotary klubu dne 5. ledna 2004. Tento slavičínský a valašský patriot, který o sobě vždy skromně říkal, že je „švec“ vynikal nejen ve své ševcovské profesi, ale i svým životním heslem „Nikdy se nevzdávej!“, obrovskou energií a vírou v mladé lidi, kterým se v posledních letech svého života věnoval bez ohledu na jejich studijní zaměření.

Dnes nebudeme na tomto místě uvádět jeho životopis, lepší příležitost bude až v říjnu letošního roku, kdy vzpomeneme jeho nedožitých 100. narozenin. Dnes ho všem, kdo měli to štěstí se s ním setkávat, připomeneme úryvkem z knihy „Jan Pivečka: Nikdy se nevzdávej!“, str. 230-231, kde hovoří o tom, jak přišel ke svému mottu:

„Když mi chtěla moje přítelkyně Kristýna z Německa udělat radost, namalovala obraz Dona Quijota před větrným mlýnem. Já jsem totiž celý život proti něčemu bojoval. Možná, že to tak trochu byl i boj s větrnými mlýny. Chtěl jsem prodávat boty a zákazníci je nechtěli ode mne kupovat. A dokázal jsem, že je kupovali. Když jsem onemocněl, řekl jsem si: „Musíš se uzdravit.“ A uzdravil jsem se. Kdybych tuto vůli v sobě nevzbudil, pravděpodobně bych umřel. Bojoval jsem proti německému chování, bojoval jsem proti chudobě, bojoval jsem proti špíně. Budu bojovat i nadále a vím přesně, že se nikdy nesmím vzdát.

Mám za sebou dlouhý život a dobře vím, že se mi nesplní dokončit vše, po čem toužím. Kdybych se vzdal, musel bych se rozloučit s tím, co mi odmalička vštěpovali rodiče. Celý život se snažím udělat svět lepším. Abych, až jednoho dne budu umírat, si mohl říct: „No, nedokázal jsi uskutečnit všechno, co jsi chtěl, ale alespoň ses snažil“! Ztratil bych zkrátka k sobě úctu, kdybych složil ruce do klína. Občas mě sice bolí záda, vrže mi v kloubech, nemám už takovou energii jako zamlada, ale pořád si opakuji: „Nikdy se nevzdávej!  Jít do penze pro tebe není!“

Mám přece před sebou pořád tolik práce! Bojovníka ze mě udělal život. Musel jsem pořád o něco usilovat, něčím podstatným se zabývat, překonávat své chyby. Kolik jednom překážek jsem měl před sebou, když jsem odcházel do světa – nezkušenost, neznalost řeči, malou tělesnou zdatnost, chabé zdraví, málo tolerance… Když se celý život pohybujete v prostředí, v němž se snažíte prosadit, naučí vás to nebát se potíží a nevyhýbat se jim. Já jsem byl mockrát v životě bohatý, ale mockrát v životě jsem také byl úplně chudý. Měl jsem všechno a pak jsem neměl nic, ztratil jsem veškeré hmotné bohatství, celý majetek. Jednou, dvakrát, třikrát… Ani dneska vlastně nemám mnoho peněz. Ale jsem bohatý, protože mám spoustu přátel po celém světě a cenné životní zkušenosti. Právě o ně se chci dělit s talentovanými mladými lidmi, které vidím všude kolem sebe. “

 Kniha byla dokončena v prosinci 2003. Za necelých čtrnáct dnů poté se nečekaně s námi a milovaným Slavičínem rozloučil navždy.

Věříme, že si na něj mnozí vzpomenete spolu s námi stejně tak, jak by to udělal on – s úsměvem, s vděčností za vše dobré, co nám předal a s optimismem a vírou, že vše špatné se opět v dobré obrátí….

Obraz Dona Quijota z roku 1982 visí dnes v sídle Nadace Jana Pivečky. Má věnování

„Statečnému rytíři Janovi“. Máte-li chuť, přijďte se podívat…

Comments are closed.