Rekonstrukce roubeného domu


Život člověka je časově omezený. Narodí se, žije a nakonec zemře, Odejde ze světa a vzpomínka na něj se vytratí z paměti, pokud své vědomosti a zkušenosti nepředá další generaci. Ale není tomu tak jen u lidí. I věci a stavby mají svou historii, své poselství, které pokud je uchováno přežívá a je cenným dědictvím pro ty, kdo přijdou pro nás. A proto považujeme předání získaných zkušeností, uchování morálních tradicí a zachování kulturního dědictví valašskoklobuckého regionu za velmi důležité.

Historie roubeného domu č.p. 7

Myšlenka na záchranu Valašskokloboucké dřevěnice č.p. 7 na Brumovské ulici, vznikla ve valašskoklobouckém muzeu. Tehdejší majitel hodlal objekt z nedostatku finančních prostředků nutných na jeho údržbu zbourat a použít jako palivo. Objekt měl ale už v té době značnou historickou hodnotu spojenou se rodem Pivečků. Na místě, kde stojí totiž prokazatelně od konce 16. století jejich rod sídlil. V roce 1860 se jedna větev tohoto rodu přestěhovala do Slavičína a založila zde koželužnu a později obuvnickou továrnu. Rodinní příslušníci, kteří zůstali ve Valašských Kloboukách na usedlosti č.p. 7, se živili provozováním zemědělství a tradičních řemesel.

Realizace projektu

Prvním krokem realizace projektu bylo koncem roku 2000 zakoupení dřevěnice č.p. 7 Nadací Jana Pivečky. Tato byla 27. 2. 2001 prohlášena za státem chráněnou nemovitou kulturní památku. V březnu 2001 byl proveden podrobný stavebně historický průzkum, na který navázala počínaje květnem 2001 první etapa záchranných prací (zajištění statiky zadní části objektu, výměna poškozených trámů roubení, ošetření zůstávajících dřevěných prvků proti dřevokazným houbám a živočichům, výměna poškozených částí krovu a kompletní výměna střešní krytiny). Veškeré práce jsou prováděny odborníky výhradně z prvků a prostřednictvím postupů, které byly užívány v době, kdy dřevěnice byla původně postavena, tzn. v 19. století. V roce 2002 rekonstrukce pokračovala opravou interiéru. Byly rekonstruovány hliněné omítky, opravena podlaha, kompletně zrekonstruována černá kuchyně a postavena chlebová pec ve světnici. Interiér je zařízen jako chudá řemeslnická domácnost, dílna je zařízena jako dílna papučářská. Takto zrekonstruovaná dřevěnice byla koncem roku 2002 zpřístupněna veřejnosti. I když práce na objektu stále pokračují – v roce 2003 a 2004 rekonstrukce venkovních omítek a stropů, instalace vytápění atd. objekt již slouží ke zviditelnění a předvádění tradičních řemesel. V roce 2011/12 proběhlo zavedení protipožárního zabezpečení.

Na realizaci projektu spolupracovali

Nadace Jana Pivečky, Město Valašské Klobouky, Městské muzeum Valašské Klobouky, Památkový ústav v Brně, Referát kultury a památkové péče Okresního a později Krajského úřadu ve Zlíně, Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, Muzejní společnost ve Valašských Kloboukách, ČSOP Kosenka Valašské Klobouky a Open Society Fund, Praha a také studenti oboru uměleckých řemesel SOU a SOŠ Luhačovice, kteří vyrobili repliky dobového nábytku a dalšího interiérového vybavení objektu.

Význam projektu

Projekt nabízí široké veřejnosti hlubší poznání sociální struktury venkova v minulých staletích. Vedle bývalé městské radnice a expozice zámožné domácnosti v měšťanském domě, je jeho pomocí možno seznámit se s životem chudých vrstev obyvatelstva (nedaleko dřevěnice č.p. 7 se nachází dřevěnice č.p. 11, kterou spravuje ČSOP Kosenka). Tyto dvě dřevěnice spolu s dalšími třemi roubenými objekty, nacházejícími se v její blízkosti, vytváří vzácný shluk dřevěné architektury valašskokloboucké městské památkové zóny.

Comments are closed.